Aktuálně pracuji jako stavbyvedoucí na stavbě optimalizace traťového úseku Praha Hostivař – Praha hlavní nádraží. SMP CZ zde realizuje dva mostní objekty, přes ulice V Korytech a Bartoškova. Plánovaný termín dokončení stavby je v roce 2021.

V pracovním životě mi dělá radost každá činnost, kterou nedělám zbytečně a někdo ji ocení. Každé dokončené stavební dílo mě dokáže naplnit. Důležitá je pro mě práce v dobrém kolektivu a myslím, že na to mám štěstí.

Miluji přírodu, výlety s přítelem, dobrou kávu, a hlavně dobré jídlo. Aktuálně jsem se začala aktivně věnovat kreslení, u kterého velmi ráda relaxuji. Práce ve stavebním oboru je poměrně dost stresově náročná, a právě kreslení mi pomáhá se tohoto stresu zbavit a jak se říká vypnout. Je to taková moje duševní terapie, kde výsledkem je něco, co si já nebo přátelé pověsí na zeď. S jógou je to podobné. Soustředíte se na správné dýchání, zapomenete na stres, a navíc se krásně protáhnete. Ráda taky čtu a sportuji. Dalšími favority jsou turistika a v zimě snowboarding. Velmi ráda posedím s přáteli na hezkém místě a užívám každou chvilku.

Často slýchám, že jsem ta malá, co není vidět, ale je slyšet. Charakterizuje mě tvrdohlavost a občas až moc velká upřímnost. Někdo to bere jako moji špatnou vlastnost, i když já to vnímám naopak jako svou přednost. Jsem racionální, beru věci s nadhledem a snažím se být pozitivní.

Každé setkání nebo prožitek v životě vnímám jako důležitý, ať pozitivní, nebo negativní – vždy to člověka nějakým způsobem obohatí. Vážím si každého setkáním s pozitivními lidmi, kteří dokáží zvednout náladu pouhým pozdravem. Uvedu dva pány, se kterými se ráda potkávám a spolupracuji. Jedním z nich je docent Karel Trtík z Katedry betonových konstrukcí na ČVUT, který vlastně tak nějak zapříčinil mou specializaci na betonové konstrukce, a druhým je docent Petr Bouška z Kloknerova ústavu, se kterým je čest spolupracovat.

A k mým snům? Těch mám spousty. Ale tím hlavním je být šťastná, a na tom se musí pracovat každý den. To vystihuje následující citát od Dalajlámy: „Existují pouze dva dny v roce, kdy nemůžeme udělat vůbec nic. Jedním je včerejšek a druhým zítřek. Proto je dnešek tím správným dnem, kdy má člověk milovat, konat a žít“.

V SMP C Z pracuji jako vedoucí projektu. Aktuálně se jedná o PPP A7, což je výstavba 13 inženýrských objektů na dálnici A7 v Německu. Spolu s kolegy z naší společnosti a z německé EUROVIA Infra připravujeme stavbu tak, abychom v následujícím roce mohli začít s výstavbou, která potrvá až do druhé poloviny roku 2020. Práce v cizím prostředí, a zvláště v cizím jazyce, není jednoduchá a já si velmi vážím v šech mých spolupracovníků, kteří na tomto projektu odvádějí skvělou práci.

Co mi v životě přináší radost? Je to moje rodina. Přes týden jsem pracovně v Německu, a tak mi největší radost dělá čas strávený společně s mými blízkými. V práci je to pak ohlédnutí za krásnými stavbami. Vyvolává to ve vás pocit, že to, co děláme, dává smysl. My mostaři máme navíc t u výhodu, že mostní díla jsou opravdu něco výjimečného.

Jaký jsem? Na to by nejlépe odpověděla má rodina nebo kolegové. Já bych se sám charakterizoval jako spolehlivý a svědomitý, snažím se být čestný a spravedlivý a někdy jsem také až moc tvrdohlavý a paličatý. Něco z toho mi v životě pomáhá, něco je někdy na překážku :).

V naší společnosti jsem prošel řadou pracovních pozic, pracoval na významných s tavbách a měl jsem možnost poznat a spolupracovat s o pravdu výjimečnými lidmi. Každé toto setkání, každá s tavba mě z cela jistě poznamenala. Nejraději ale vzpomínám n a opravu Karlova mostu. Byla to pro mě obrovská zkušenost a o pět možnost setkat se s výjimečnými lidmi.

A k mým snům? Těch mám hned několik. Ten pracovní je jasný, dokončit projekt A7 v Německu. Ale ten největší sen je postavit dům pro mou rodinu a zasadit strom :).

Svou pracovní dráhu jsem začínal jako vyučený truhlář, později jsem nastoupil jako tesař v místním JZD a u řemesla už jsem zůstal. Po revoluci jsem se díky bratrovi, který tu už pracoval, dostal do SMP CZ – zkusil jsem zavolat a vyšlo to. Byla to dobrá změna a letos slavím výročí 25 let! Prvních 20 let jsem působil na středisku v Plzni, teprve posledních 5 let jsem tady v Praze. Pracoval jsem tam například na mostu ve Veselí nad Lužnicí, a když pak byla stavba hotová, přesunul jsem se do Prahy, kde kolegové potřebovali pomoc při výstavbě opor – no, a už jsem tady zůstal.

Jsem od Rakovníka, takže do práce to mám hodinu cesty – přes týden proto zůstávám na ubytovně a domů se vracím jen na víkend. Pracovní den pro mě začíná v 7 hodin, kdy se sejdeme na stavbě. Šéfové nám rozdělí práci – kdo a co bude dělat. Všichni dobře víme, jaké jsou naše úkoly, jen když se objeví problém, zavoláme vedoucího a ten rozhodne, jak budeme postupovat dál.

Být tesař znamená hlavně pracovat se dřevem, a to mě vždycky bavilo. Vždyť i doma jsem si udělal nábytek, všechno jsem si vyrobil sám. A proto jsem taky šel do SMP CZ – je to práce na mostech, ale pořád se dřevem. Třeba na dálnici na Rozvadov, kde je spousta mostů, tam to byla krásná práce… Nejradši ale vzpomínám na stavbu mostu v Plzni, u Litické přehrady, protože jsem se na ní podílel od úplného začátku až do konce.

Mám rád, že jsem při práci venku na vzduchu, nemohl bych sedět celý den v kanceláři. Nevadí mi teplo ani zima, ale mám radši, když je chladno, než úplnou zimu – v těch vrstvách oblečení se pak totiž někdy špatně pohybuje. Nemám problém ani s prací ve výškách. Teď právě opravujeme Nuselský most a pracujeme na zavěšené lávce pod mostem přibližně ve 40 metrech nad zemí –což je celkem hodně, ale všechno je to jen o zvyku.

Ale úplně nejdůležitější je zůstat v klidu a nestresovat se… Mám teď v plánu pokračovat do konce roku a pak už mě čeká důchod. Určitě ale budu ještě pracovat, už to mám domluvené – ale jen přes léto a hlavně řemeslo. Taky budu mít spoustu práce na zahrádce, a těším se na vnoučata!

Od března 2016 dělám na stavbě Ústřední čistírny odpadních vod. Provádím svářečské práce, zemnění, svařování žebříčků do stěn, svařovací protokoly. Je to práce, která mě naplňuje a naučila mě zodpovědnosti a preciznosti.

A čím aktuálně žiju v osobním životě? Jako malý jsem vyrůstal v dětském domově. Vím, o čem tam děti touží, a tím směrem se ubírám. Na listopad připravuji halový fotbalový turnaj pro děti z dětských domovů ze Slovenska a Ukrajiny. V prosinci to pak budou vánoční dárky pro děti z dětských domů a nově také oblečení do azylových domů. Přináší mi radost, když jsou lidé kolem mě zdraví, šťastní a upřímní. Pokud bych se já sám měl nějak charakterizovat, řekl bych, že mě nejlépe vystihuje skromnost, vytrvalost, schopnost nevzdávat se a jít si za svými pracovními i osobními cíli. A jestli mi to pomáhá v překonávání překážek? Když nad tím přemýšlím, tak určitě. Bez přispění kolegů a kamarádů by to ale určitě nešlo.

Mám jednu událost, na kterou vzpomínám a o kterou bych se s vámi rád podělil. Po turnaji v kopané pro děti z dětských domovů mi zůstalo pár věcí, starší oblečení od známých sportovců. Tak jsem se rozhodl, že navštívím pár azylových domů a předám jim ho. Když jsem vcházel do toho prvního, tak na mě někdo zavolal: „Eli, jsi to ty?“ Zjistil jsem, že se jedná o kluka, teď už dospělého, který jezdil na turnaje, které jsem pořádal. Řekl mi, že kvůli drogám přišel o práci i o bydlení. Vzpomínal, že když byl v dětském domově, tak chtěl jenom značkové věci, a teď je šťastný, když se někde může najíst a přespat. Předal jsem mu staré zimní boty a starou bundu a on brečel jako malý kluk. Po této události, která ve mně zanechala silný emotivní zážitek, se snažím více pomáhat azylovým domům, nejenom po materiální stránce, ale i finančně. Vím, že to potřebují.

Mám jednu událost, na kterou vzpomínám a o kterou bych se s vámi rád podělil. Po turnaji v kopané pro děti z dětských domovů mi zůstalo pár věcí, starší oblečení od známých sportovců. Tak jsem se rozhodl, že navštívím pár azylových domů a předám jim ho. Když jsem vcházel do toho prvního, tak na mě někdo zavolal: „Eli, jsi to ty?“ Zjistil jsem, že se jedná o kluka, teď už dospělého, který jezdil na turnaje, které jsem pořádal. Řekl mi, že kvůli drogám přišel o práci i o bydlení. Vzpomínal, že když byl v dětském domově, tak chtěl jenom značkové věci, a teď je šťastný, když se někde může najíst a přespat. Předal jsem mu staré zimní boty a starou bundu a on brečel jako malý kluk. Po této události, která ve mně zanechala silný emotivní zážitek, se snažím více pomáhat azylovým domům, nejenom po materiální stránce, ale i finančně. Vím, že to potřebují.

Od ledna tohoto roku si zvykám na novou pracovní pozici vedoucího střediska. Starám se o více stavebních projektů a tvořím článek mezi stavbou a vedením divize. Nyní pracuji na dvou projektech, úpravnách vod v Klíčavě a Malešově. Nově také s kolegy připravujeme intenzifikace čisticích stanic v areálu závodu Škoda AUTO v Mladá Boleslavi, které začnou koncem roku.
Kromě práce se těším z mé rodiny. S Lenkou V. máme téměř ročního syna, který nám dělá radost. Je to velký neposeda – po nás obou. Zaměstnává nás natolik, že nám nezbývají síly na žádné koníčky. Otcovství si užívám a Lence pomáhám, jak to jen jde. V práci jsme se dohodli, Lenka tak chodí na jedno odpoledne v týdnu do kanceláře a já se starám o Kubíka.
Řekl bych o sobě, že jsem týmový hráč. Rád pracuji v kolektivu lidí. Jsem soutěživý, někdy až moc. Sportuji. Kromě fotbalu, který jsem hrál závodně, běhám. Účastním se třeba štafetového běhu Vltava Run, který běháme společně s kolegy z Průmstavu.
Svoji profesní kariéru v SMP CZ jsem v roce 2011 přerušil. Dnes svůj návrat po téměř roční pauze vnímám jako to nejlepší životní rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal. Potkal jsem zde svou ženu a narodil se nám syn.
Sním o cestě do Austrálie, tento sen mám už od dětských let, když jsem s dědou sledoval cestovatele Zikmunda s Hanzelkou. Chtěl bych si půjčit obytný vůz a cestoval po celém kontinentu …

Už při výběru vysoké školy jsem věděla, že stavebnictví bude obor, kterému bych se dál chtěla věnovat, protože se mi na něm líbí, že po naší práci zůstává i něco hmatatelného. Na ČVUT jsem studovala obor stavební inženýrství, a protože mne práce s čísly vždy bavila, po dvou letech studia jsem se zaměřila na ekonomiku a řízení staveb. Po ukončení studia jsem chtěla nabyté znalosti uplatnit v praxi a při výběru zaměstnání jsem se zaměřila na hledání vhodné pozice přímo ve stavebnictví. S nabídkou zaměstnání na pozici přípravářky jsem byla oslovena personalistkou SMP CZ, a to na základě životopisu, který jsem umístila na pracovní portál, a později jsem uspěla ve výběrovém řízení. Ve zkušební době jsem pracovala na pozici asistentky – z velké většiny ale moje pracovní náplň odpovídala pozici přípravářky, a po skončení zkušební doby jsem byla do pracovního týmu na tuto pozici zařazena.

Většinu pracovní doby trávím v kanceláři a na stavby jezdím spíše příležitostně. To když například potřebuji zjistit, v jakém stadiu stavba je – pokud se třeba objeví změna v projektu, je dobré vidět, jak situace vypadá ve skutečnosti. Pracovat jako přípravářka znamená neustále komunikovat s kolegy, především se stavbyvedoucími, ale i všemi ostatními, kteří jsou s danou stavbou nějak spojeni, od vedoucího střediska až po ekonomy, externě také samozřejmě se subdodavateli při výběrových řízeních. Moje práce je obecně hodně různorodá, protože každá stavba je v něčem odlišná a svým způsobem jedinečná. Často musím být kreativní, umět si poradit a najít správné řešení. Základem je ale vždy preciznost a práce s čísly… Obsah práce se mění v průběhu zakázky s ohledem na to, v jaké fázi se právě nachází. Na počátku stavby se podílím zejména na výběrových řízeních na subdodavatele a vytváření nákladové kalkulace. V průběhu stavby se pak věnuji zejména aktualizaci nákladové kalkulace, tvorbě změnových listů, fakturaci a všemu ostatnímu, co je právě potřeba.

Ze všech staveb, na kterých jsem se dosud podílela, pro mě byla nejzajímavější hned ta první, na kterou jsem nastoupila. Jednalo se o projekt „Ústí nad Orlicí – kanalizace a ČOV“. Byl to můj první kontakt se stavbou jako takovou, navíc jsem pracovala přímo v místě stavby. Už když jsem nastupovala, tak jsem věděla, že půjdu přímo na stavbu, a těšila jsem se na změnu. Po celou dobu stavby jsem zůstávala v Ústí nad Orlicí a domů se vracela jen na víkendy. Původně jsem měla zůstat asi dva měsíce, které se nakonec protáhly téměř na deset, určitě jich ale nelituji a nepochybně to pro mne byla zajímavá zkušenost. Na stavbě jsem poznala skvělý kolektiv a dodnes na tuto realizaci velmi ráda vzpomínám.

V SMP CZ pracuji jako přípravář vodohospodářských staveb a přináším podporu týmu, který vede Filip Pekárek. Aktuálně pracuji na zakázkách jako jsou Vodní dílo Labská, Malá vodní elektrárna Klabava, Vodní dílo Klabava nebo Vodojem Hrdlořezy a revitalizaci technické dokumentace.

Na otázku, co mi v životě dělá radost, odpovídám, že je to složitá cesta, která má pro mě svůj směr a smysl. Jsem aktivní člověk, pro kterého je typická sebekázeň. Je to vidět nejen v práci, ale také u mého crossfitového vzpěračského klubu, který jsem založil a kde působím jako předseda a trenér.

Jako dítě jsem dělal atletiku, vrh koulí, sprint, skok do dálky, floorball, byl dobrovolným hasičem. Všiml si mě tátův kolega, judista. Říkal, že mám velké ruce, a že bych mohl zkusit zápas. Měl jsem velký úchop, nebál jsem se a byl jsem zapálený. Na trénink
na Vyšehradě jsem jezdil na kole z Chodova. Vyjet krčský kopec bylo náročné. Byl to vlastně takový dvojitý trénink. To přineslo svoje výsledky. Po půl roce jsem zkusil mistrovství České republiky, skončil jsem na třetím místě, a tím začala moje sedmiletá sportovní kariéra. Rok na to jsem se dostal do kadetské reprezentace. V 16 letech jsem se posunul do juniorů a jel do Bukureště na mistrovství Evropy. Jako junior jsem začal zápasit první mužskou ligu a pořád jsem šel dopředu. Přidal jsem si doplňkový sport, vzpírání. Sportoval jsem, jezdil jsem po světě. Dostal jsem se do olympijského výběru. Na kvalifikaci na olympijské hry jsem měl ve čtvrtfinále úraz s kolenem. Musel jsem odstoupit. Nemohl jsem aktivně trénovat, a to mě vyřadilo z reprezentace. Dále jsem však působil pod Sokolem Vyšehrad a díky mým výsledkům si mě všiml klub RCS Rehau v Německu. Podepsal jsem smlouvu a letos to už bude pátý rok, co za ně zápasím.

Můj život byl sport a škola. Dával jsem tomu všechno,dostal jsem se na vrchol, patřil mezi nejlepší. Když máte výsledky, lidi o vás stojí. Pak přišlo zranění a ti, které jsem bral jako rodinu, se ke mně otočili zády. Tato moje první pomyslná životní facka mi ale dala pozitivní pohled do života. Moji vytrvalost, snahu, jsem nasměroval do studia a založení oddílu.
Dokončuji bakalářské studium na České zemědělské univerzitě, obor Technické zařízení budov, a zároveň učím vzpírání, vytvářím tréninkové plány, startujeme master ligu, ženskou a mužskou druhou ligu. Poprvé připravuji poslední kolo národní druhé ligy – mužů a žen, které se bude konat v říjnu v Praze a kde chci překvapit přitažlivým doprovodným programem a tak dobrou atmosférou, že se závodníci i návštěvníci nebudou dívat na hodinky.

Obor stavebnictví mě zajímal od útlého věku. Vyrůstal jsem v rodinném domě, kdy bylo pořád co opravovat, předělávat, budovat. Navíc jsem měl vzor ve svém tátovi, který stavební obor také vystudoval. Měli jsme malou rodinnou stavební firmu, ve které jsem později v průběhu studia pomáhal. Do SMP CZ jsem nastoupil jako absolvent ČVUT v roce 2000. Začínal jsem jako asistent stavbyvedoucího, prošel praxí na stavbách jako mistr a nyní působím jako stavbyvedoucí na rekonstrukci Nuselského mostu.

Na mé práci mě nejvíc baví, že vytvářím hmatatelnou věc – mosty, které budou sloužit dalším generacím. Neustále získávám zkušenosti a nové dovednosti – kromě odborné činnosti se rozvíjím i v dalších oblastech jako je organizace, práce s lidmi a plánování. Současně musím zvládat kontrolu nastavených cílů, ekonomiky stavby a jsem za to všechno zodpovědný.

Začátek nové stavby je vždycky vstup do nového prostředí a trochu krok do neznáma. Noví investoři, kolegové, subdodavatelé a další. Nejprve probíhají základní práce nutné pro rozjezd stavby, ale brzy se v krajině začínají tyčit první pilíře a zahajujeme práce na nosné konstrukci mostu. Tyto práce probíhají relativně rychle a most nám roste před očima. Úplně nakonec provádíme vybavení mostu jako např. římsy, svodidla a samotnou vozovku. Před tím, než stavbu předáme investorovi, musí proběhnout zatěžovací zkouška a případné odstraňování vad a nedodělků. Sami zpětně vyhodnocujeme, zda realizace zakázky proběhla podle plánů. Jako stavbyvedoucí, zodpovídám za to, abychom zakázku odevzdali v potřebné kvalitě a plánovaném termínu. Běžný pracovní den pro mě začíná dispečinkem s technikem, kde vyhodnotíme stanovené cíle předchozího dne. Potom probíhá pětiminutovka s dělníky, kdy jim rozdělím jednotlivé pracovní úkoly. Následuje pochůzka po stavbě, kontrola dodržování BOZP a provádění prací. Pak mě čeká práce v kanceláři – vyřizování e-mailové pošty, sledování ekonomiky stavby, plánování a koordinace prací se subdodavateli, kontrola a aktualizace harmonogramu, vyřizování objednávek, zápis do stavebního deníku, ….. Každý den se přitom vyskytne spousta úkolů, které musíme řešit na místě a ihned.

V posledních patnácti letech jsem se podílel na mnoha zakázkách, nejvíc ale vzpomínám na stavbu dálničního mostu v inundačním území Lužnice ve Veselí nad Lužnicí. Především pro velikost a délku objektu a s tím související délku trvání stavby. Výjimečné bylo také okolí, prostředí krásné jihočeské přírody a mnoho příjemných lidí, se kterými jsem měl možnost na projektu spolupracovat.