Do společnosti SMP CZ jsem nastoupil vlastně ještě předtím, než byla oficiálně založena. Na základní škole nám chodily nabídky do učení a jedna z nich byla tehdy na strojníka nebo tesaře do Staveb silnic a železnic, ze kterých pak následně vznikly Stavby mostů Praha. Motory mě opravdu nelákaly, naopak mě táhla práce se dřevem, a proto jsem si vybral tesařinu.

Mám za sebou hodně let zkušeností a jsem rád, když můžu spolu s mistrem nebo stavbyvedoucím probrat, jak budeme řešit konkrétní úkol. A někdy se nám tak společně podaří vymyslet lepší postup, než byl třeba původně naplánovaný. Jinak ale musím přiznat, že technikům na stavbě nezávidím. Kromě vedení stavby musí řešit i administrativu a vést tým, a na to já moc nejsem. Nemám povahu na to, abych hlídal termíny. I proto jsem v minulosti nabídky na pozici mistra odmítal.

Jsem velký flegmatik a přijímám život tak, jak přichází. Rychle to utíká a za těch téměř čtyřicet let u firmy jsem postavil opravdu hodně mostů – i když jsem je nikdy nespočítal. Někde člověk stráví rok a někam jede kolegům na výpomoc jen na dva týdny. Kdybych ale měl zapíchnout špendlíky na všechna místa, kde jsem stavěl, byla by mapa republiky hustě pokrytá.

Když nejsem v práci, rád hraju šachy a chytám ryby. Mám celosvazový lístek a díky tomu můžu chytat všude – podle toho, kde jsem zrovna na stavbě. Ryby, které chytím, ale většinou pouštím, rybařím hlavně proto, že je u vody klid a dobře si tam vyčistím hlavu.

Asi jako každý mám někdy „den blbec“, a když navíc prší nebo mrzne, říkám si, že jsem si tenkrát měl vybrat toho strojníka a mohl jsem sedět někde v teple za strojem… Ale tyhle myšlenky vždycky rychle pouštím z hlavy a těší mě, že jsem tolik staveb vybudoval doslova vlastníma rukama.