Účast na projektech pro energetiku znamená v mém případě především zakázky v Jaderné elektrárně Dukovany. To je opravdu hodně specifické prostředí a je nezbytné ho velmi dobře poznat a naučit se v těchto prostorách fungovat, bez toho neuděláte nic. Naprosto na všechno jsou nastavena přísná pravidla, která se neporušují. Na každý úkon potřebujete zvláštní povolení, o které často musíte žádat s velkým předstihem, a vše musíte samozřejmě sladit s provozním personálem elektrárny a harmonogramem stavby. Při vstupu do vybraných prostor vás systém turniketů i váží. Občas jsem si dělal z kolegy legraci a schválně mu přišlapával stupínek turniketu, aby ho systém pak systém nechtěl pustit dál. Časem si ale na tyto podmínky zvyknete. Vlastně vám nic jiného než je akceptovat nezbude – a najdete si malé vychytávky, které vám usnadní život. Já už jsem si například zvykl nosit pásek s plastovou přezkou, pracovní boty s kompozitovou špičkou, nenosit oblečení s kovovými doplňky a před kontrolou si nezapomínám z kapsy vyndat i orbitky, které občas zachytí rám na detekci kovu.

Když jsem dostal nabídku podílet se na projektech v Dukovanech, vlastně jsem příliš dlouho neváhal. Dávalo mi smysl mít práci blízko domova a zároveň jsem byl hodně zvědavý. Říkal jsem si, že práce v prostředí jaderné elektrárny přece musí být jedinečná zkušenost, a nespletl jsem se.

Při práci je pro mě hodně důležité, s kým na projektu spolupracuji a abychom byli dobře sladění. Pak se může jednat i o hodně náročný projekt a vím, že ho společně zvládneme – to je pro mě opravdu alfa a omega. Každý z nás má své silné i slabé stránky a je důležité se umět správně doplňovat.

Vyhovuje mi, že to do práce nemám daleko, a když v práci skončím, jsem rád doma na jižní Moravě a k tomu přirozeně patří i dobré víno. Říká se, že víno nabízí hodně chutí a naplní smysly a já si rád užívám večery, kdy si se skleničkou kvalitního vína mohu po práci vyčistit hlavu.