Úpravna vody Chřibská, vybudovaná v 60. až 80. letech minulého století, využívá na jedné lince vodu povrchovou a na druhé vodu podzemní. Hlavními důvody rekonstrukce byla zhoršující se jakost surové vody, kdy v povrchové vodě docházelo ke vzniku zákalů a opakovanému výskytu mikrobiologického a biologického znečištění a u podzemní vody zejména k vyšší koncentraci železa. V určitých obdobích bylo nutné významně snížit výkon úpravny vody, případně musel být i odstaven odběr povrchové vody.

Technologie úpravy povrchové vody je založena na koagulaci a jednostupňové separaci suspenze. Je dávkován uhličitan sodný pro úpravu pH a síran hlinitý jako koagulant. Příprava suspenze probíhá v nové nádrži, která je řešena tak, aby v případě dalšího zhoršování jakosti povrchové vody mohla být v budoucnosti využita pro vestavbu zařízení pro flotaci rozpuštěným vzduchem.

Voda je pak přiváděna na tři rychlofiltry s náplní Filtralite, kde bylo zvoleno atypické řešení jejich konstrukce – středové žlaby byly nahrazeny žlaby postranními. Přívodné potrubí do nádrže filtru je zaústěno pod hladinu. Žlaby slouží jen pro odvedení prací vody. S tím souvisí i způsob regulace filtrů se snižující se filtrační rychlostí a s regulací průtoku za filtry. Jeho výhoda oproti běžnému nátoku na filtry přes žlaby spočívá v eliminaci hydraulických jevů, které by mohly mít negativní vliv na soudržnost utvořených vloček.

Po filtraci je povrchová voda vedena na UV dezinfekci, pro kterou bylo využito stávající zařízení.

Technologická linka pro úpravu podzemní vody využívá oxidace kyslíkem ze vzduchu, který je do vody vnášen pomocí injektorů. Dále je voda vedena do reakční nádrže, po dávkování chloru za účelem oxidace zbylého železa postupuje na tři pískové rychlofiltry.

Rekonstrukce proběhla za provozu, při sníženém výkonu úpravny vody.

Svaz vodního hospodářství ČR spolu se SOVAK ČR, Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí udělili této stavbě zvláštní ocenění.